Zamyslete se nad sebou: ,,Opravdu musím jíst maso, nosit kožichy a používat výrobky testované na zvířatech?" Nepodporujte vraždění a týrání zvířat!

Chov hospodářských zvířat

26. dubna 2009 v 1:06 | www.ohz.cz |  Velkochovy
Pokud byste si rádi prohlédli prasečí, dobytčí, či kuřecí chovy, bude to jedna z největších drzostí. Zvířecí produkce dneška je silně tajena. Pokud se spotřebitel dozví, jak tato zvířata žijí - v dlouhých halách bez oken, nebude snad potom ani chtít kupovat vejce a maso z těchto hromadných chovů.

Prasata: život v tmavém chlévě
"Opatrně se silným, či nenadálým osvětlením", mohlo by to některé z prasat stát život, říká zaměstnanec. V jednom chlévě žije okolo 200 prasat v úplné tmě, která je jen občas přerušena mdlým světlem. Asi deset prasat leží na špinavé betonové zemi, některé hlodají (prasata si ráda v přirozeném prostředí hrají) visící řetězy, které jsou tu pro krácení "dlouhé chvíle". Zbytek je u sebe tak těsně namačkán, že se sotva může pohnout. Však pohyb není vítaný, protože musí během čtyř, pěti měsíců prasata zvýšit svoji hmotnost na 110 kilogramů.

Když se rozsvítí světlo, naskytne se vám smutný pohled. Prasata začnout kvičet a vstávají. Většinou se drží na třesoucích se nožkách. Jen s obtížemi se na nich udrží. Díky tomu, že musí žít na mřížovité, či betonové zemi, jsou jejich klouby postiženy a deformovány záněty.

Mřížovité podlahy jsou dnes ve velkochovech obvyklé. Představují totiž enormní ušetření práce, prtože výkaly a moč propadávají skrze tuto podlahu do septiku a nemusí být vyváženy. Takto jsou ušetřeny pracovní síly. A malí zemědělci nemohou prakticky těmto velkochovům konkurovat.

Doslova na silnici zemře každý rok 400 000 prasat, když jsou přepravována na jatka. Zemřou na selhání srdce. Protože jsou celý život zavřeny v tmavých chlévech, je pro ně transport nesmírně stresující. Hluk a spěch při nakládání připraví nejedno zvíře o život. Ve velkochovech stačí dokonce i silnější prásknutí dveřmi a může to stát zvíře život. Příčina tohoto všeho je život v tmavých chlévech. Slunce, které prasata vidí při transportu je jejich první a poslední skutečné světlo v jejich životě.

Protože je velká poptávka po libovém masu, jsou proto zvířata také speciálně šlechtěna. Prasata mají nyní menší tukovou kožní vrstvu, protože po této není velká poptávka. Zato mají nyní větší pohrudnici pro kotlety. Tělo je ve srovnání s vnitřními orgány mnohem větší, jednoduše řečeno - srdce vykonává pouze třetinovou práci, než by v poměru ke stavbě těla vykonávat mělo. Následek? Zvířata umírají bez vážných příčin na selhání srdce.

Prasata namačkaná vedle sebe vtěsném
chlévě

Záněty kloubů vinou roštové podlahy

Tmavý chlév s podlahou pokrytou výaly

Jako prevence hryzání ocásku u prasat - upálené konce


Medicínské prostředky pro růst a proti srdečnímu infarktu
Medicínské prostředky jsou často užívanými látkami, kterými jsou "krmeny" zvířata. Před transporty na jatka jsou zvířatům aplikovány tzv. tranquilizéry, což jsou uklidňující prostředky jako je např. valium. Také jsou používány tzv. betablokátory, či dokonce různé drogy k uklidnění zvířat. Tyto drogy byly zpětně nalezeny v mase každého čtvrtého prasete.

Medicínské prostředky nejsou používány jen před transportem na jatka. Ve velkochovech je třeba chránit zvířata před infekcemi různého druhu, které by tam bez podávaných antibiotik jinak hromadně propukaly. Některá antibiotika mimo ochrany před infekcemi urychlují růst zvířat.

K tomuto všemu se rovněž přidávají prasatům hormony, které nejsou pro spotřebitele zrovna bez rizika. A proto se maso takto týraných zvířat z velkochovů nazývá PSE-Maso. PSE je americká zkratka pro pale (bledý), soft (měkký) a executive (vodnatý) - čili bledé, měkké a vodnaté maso. Toto je znát především při pečení, či smažení, kdy se podstatná část jeho váhy ztratí a chutná potom jako lepenka. Stručně řečeno - výsledek takového "chovu" prasat = lidské zdraví ničící vepřové maso ubohé kvality.

Prasnice - život v nehybné poloze
Také prasnice musí trpět. Dvakrát v roce mají deset selat. Když jsou březí, jsou přesunuty do malého boxu. Při vrhu musí ležet pouze na jedné straně, protože při převrácení hrozí díky nedostatku místa, že budou selata rozmačkána. V tomto boxu stráví měsíc. Po této době jsou selata odebrána a jdou to tzv. "předkrmny". Když je jejich hmotnost zvýšena na zhruba 20 - 30 kilogramů, putují do tmavého chléva, kde zůstávají do té doby, než se jejich hmotnost zvýší na 110 kilogramů. Pokud je zvířatům znemožněn pohyb, jejich hmotnost se zvyšuje denně zhruba o tři čtvrtě kilogramu. Za 4 - 5 měsíců jsou prasata připravena na jatka.

Během prvního dne života chovatelé zbavují prasata zubů. Je to z jednoho prostého důvodu. Když jsou prasata namačkána vedle sebe ve chlévě, stávají se často agresivními a hryžou si ocásky. Existuje i další způsob - zkrácení ocásků.


Kastrace selete bez umrtvení

Prasnice v kleci s mláďaty

Většina života strávená v kleci

Prasnice redukované na porodní stroje

Telata: život ve "vykrmovacích boxech"
Telatům je určen životní prostor jen o málo větší než je jejich tělo V praxi to znamená že zvířata stojí vedle desítek dalších ve tmavých velkochovech a to v dřevěných či mřížovaných bednách, ve kterých nemají šanci se otočit. Na přední straně tohoto "boxu" se nachází prostor veliký právě tak, aby jím mohl tele prostrčit hlavu a dosáhnout na kbelík s tekutou výživou.

V tomto kbelíku se nachází bílá kaše, která se skládá ze sušeného mléka, soli a tuku. Díky soli mají telata často žízeň. Protože nedostávají nic k pití, jsou nuceny znovu a znovu alespoň částečně "šidit" žízeň požíváním tekutého krmiva. Díky tomuto přijímají potravy dvakrát tolik, než přirozeně. To znamená, že také dvakrát tak rychleji přibírají na váze, je to také dáno tím, že jsou uvězněny v boxu, který jim znemožňuje pohybovat se.

Normálně musí zvířata také po určitém čase dostat tzv. tuhou stravu. V tomto případě se to neděje. Protože přidáním tuhé stravy by byl zajištěn přísun železa. Pro prodejce má nejvyšší cenu maso, které je chudé na obsah tuku, protože jde dobře na odbyt. A nejjednoduší způsob, kde zajistit takové maso, je od mladých zvířat.

Tato telata v těchto boxech rozhodě nevypadají, jak si je lidé představují, jako telátka spolu s kraví maminkou pohromadě. Vysoká produkce a poptávka po mléku je příčinou potřeby vysokého oplodnění krav. A jak lépe zužitkovat odpad mléčného průmyslu - telata, než jako zdroj kvalitního masa. Během půl roku získají hmotnost 250 kilogramů a jsou připravena na jatka.

Díky takové stravě, která je telatům podávána, vzniká záměrně chudokrevnost, díky které mají potom tolik žádanou bílou barvu masa. Sama telata však pociťují chudokrevnost, proto se snaží získat alespoň náhradní zdroj železa olizovaním trubek na mřížích. Toto je pochopitelně nevítané. Aby se tomu předešlo, jsou mříže obaleny gumovou hadicí.

Takováto nepřiozená strava a chov tedy zapříčiňuje to, co ještě dnes pořád spotřebitelé žádají: bílé, netučné telecí maso...

Před tímto půročním trápením telata jsou ji po jednom týdnu odejmuta matce a vsazena do těchto boxů. Tyto jsou pochopitelně pro ně příliž úzké. Krátce před transportem na jatka se tele v tomto boxu jen stěží pohne. A k tomuto musí ještě stát na mřížové podlaze.

Řešením tohoto prolému je zakázat tyto boxy, což se stalo např. ve Velké Británii. Bylo totiž dokázáno, že způsobují zvířatům velké utrpení.

Zakázání těchto teletníků záleží na vás - spotřebitelích. Musíte demonstrovat nekupováním telecího masa, že nesouhlasíte s takovýmto utrpením.



Tele bučící po své
matce


Telata uvězněná
v malých boxech

Hned po narození na
krátký řetěz a antibiotika

Život telat v malých boxech

Smutný pohled

Drůbež - dlouhé utrpení nebo dřívější smrt
Zkuste si představit, kdyby vás někdo zavřel do malé místnosti bez oken a jen se slabou žárovkou, která svítí ve dne a v noci spolu s deseti dalšími lidmi, z nichž polovinu nemůžete vystát. A je tam těsno. Můžete se sotva otočit. Stojíte bosi na drátěném roštu. A v této místnosti musíte strávit jeden rok. Pravděpodobně začnete velice brzy mlátit na dveře, stejně jako zbytek lidí, nadávat a začnete být agresivní. A přesto toto vše není k ničemu, nikdo neotevře. Až po jednom roce, se dveře otevřou a vy uvidíte slunce - poprvé a naposledy, protože budete muset zemřít. Ano, takový je život kuřat. Snad to je banální a ne úplně nové přirovnání. Snad to je nesmysl, srovnávat člověka a kuře. Otázku inteligence zvířete teď ponecháme stranou, zkusme si představit, že pociťuje pravděpodobně stejné utrpení jako lidé. Kdo může s jistotou tvrdit, že kuřata, či jakékoliv zvíře nemůže pociťovat bolest? Ví toto ministr zemědělství?

Slepice a kuřata takto musí trávit svůj život. Po čtyřech, či po pěti v jedné malé kleci. 12 - 15 měsíců. Velikost prostoru, na kterém musí žít odpovídá formátu papíru A4. Podlaha této klece je zhotovena z tenkého drátu. Je to kvůli tomu, aby mohly vejce padat na posuvný pás. Z dalšího posuvného pásu dostanou slepice automaticky krmivo a vodu. Chovy jsou tmavé, pouze občas jen slabě osvětlené.

Slepice jsou poškozovány nejen psychicky, ale i fyzicky, díky způsobu chovu. Pár příkladů: zlámaná, či poškozená křídla a nožky, vytrhané peří díky neustálému otírání o tenké klece, poranění očí, které si vzájemně ve svém utrpení způsobují.

Takto chovaná slepice snáší mnohem více vajec, než slepice chované přirozeně. Díky tomuto se také během krátké doby vyčerpá zásoba vápna v kostech a dochází ke zlomeninám. Slepice jsou namačkány v obrovských halách, po 20 000 v jedné. Klece stojí ve dvou, třech, či dokonce šesti etážích na sobě, ve skoro nekonečných řadách.

2 miliony slepic snesou denně 1,5 milionu vajec. Krmivo se distribuuje automaticky, stejně jako snesená vejce. K tomuto je zapotřebí jen 24 pracovních sil. Kdyby toto nebylo automatizováno a slepice žily volně, muselo by pracovat 200 pracovníků.

Mnohým obchodníkům bylo jasné, že zavedením etážových baterií se dají vydělat a ušetřit velké peníze. Vzniklé průmyslové komplexy, kde se nachází etážové baterie s miliony slepic proto dobře prosperují. Díky tomuto mnoho zemědělců ztratilo schopnost konkurovat. Zatímco ve vyspělých zemích se od takového týrání zvířat opouští a etážové baterie jsou rušeny, v České republice toto zůstává při staru a miliony slepic musí trpět.



Panika a poruchy v chování

Nekonečné řady klecí...
Řada slepic takový "chov"nepřežije

Odpad

Odrásané peří z klece

Pohled na slepice týrané v klecích

Kuřata: několik set tisíc jich zemře první den života
Když se kuřata vylíhnou, musí jich polovina hned zemřít. Týká se to kohoutků. Ti nejsou určeni pro výkrm, nýbrž pro "vytřídění". Kohoutci vajíčka prostě nesnáší, tudíž nejsou "vítaní". A co se s nimi děje po zabití? Jsou zpracováváni na krmivo pro prasata. Tyto praktiky neustávají ani přes velké protesty ochránců zvířat.

Stručně řečeno - vysoká produkce drůbežářského průmyslu sebou nutně musí nést i nežádoucí "elementy" - kohoutky, kteří nejsou ve výrobě upotřebitelní. Spotřebitel tedy vyžaduje nejen pro vejce utrpení kuřat, ale rovněž i kohoutků. Tito umírají často bolestivým způsobem. Ti "šťastnější" jsou udušeni v plynu, ti méně šťastní jsou naházeni do tzv. "masového mlýnku", kde rozsekají rotující nože. Další metodou je naházení do bubnu podobného tomu v pračce a ponoření do vody, až se utopí. Zbývající kuřata nečeká však žádný "med". Zhruba desátý den po narození na ně čeká horký nůž, který jim ucvikne kousky zobáčků, aby se v etážích později neklovala spolu se svými družkami do krve. Tato procedura je pro kuřata velice bolestivá, protože na konci zobáčku jsou nervová zakončení. Díky tomuto také nemá kuře možnost zobat zrní (kdeže by ho také ve velkochovu dostalo…), ale pouze zpracované granule krmiva nevalné kvality.



Kohoutci v kontejneru

Smrt v obřím mixéru

Co můžete udělat?
Jestliže (ještě) jíte maso, dávejte si pozor, odkud pochází. Zeptejte se vašeho řezníka, odkud pochází jateční zvířata. Kupujte maso pouze tam, kde si jste jisti, že nepochází z chovů, kde se týrají zvířata. Malá řeznictví se budou muset přizpůsobit poprávce zákazníků. V České republice však až na vyjímky je k dostání pouze maso z takovýchto velkochovů. Alternativu představuje maso zvířat, pocházejících z organického zemědělství. Je však obtížně k sehnání v dnešní době, kdy ještě lidé stále nakupují ono levné maso, nevalné kvality, pocházející právě z těchto velkochovů. Chcete-li další informace, týkajících se vlivu masa na fyzické i duševní zdraví člověka, navštivte sekci vegetariánství.

Dávejte si pozor na vajíčka, která kupujete v obchodě. V drtivé většině ty, u kterých není vyznačený původ, pocházejí z výše popisovaných velkochovů. Chcete-li nakupovat vajíčka s čistým svědomím, pak se informujte, odkud pochází. Prodávající je povinnen vám říct jejich původ. Pokud není známý, či dokonce je na obalu větička "drůbežářský závod xxx", nekupujte je. Přispíváte jinak k utrpení slepic. Žádejte vajíčka od zemědělců, která jsou sice dražší, avšak můžete je nakupovat s čistým svědomím. Ovšem opět v České republice je toto problém.

Pokud máte známé na venkově apod., není o čem mluvit. V opačném případě si dávejte veliký pozor při jejich nákupu. Můžeme vás uklidnit tím, že po jejich omezení, či vyloučení z jídelníčku můžete očekávat pouze zdravotní pozitiva a ne nedostatek "plnohodnotných bílkovin", jak ještě dokonce dnes tvrdí někteří "výživáři". Co se týče potřeby vajíček v porkmech, podívejte se do sekce vegetariánství, kde jsou recepty. Budete určitě příjemně překvapeni, jaké moučníky se dají připravit i bez vajíček. Další tip: napište na ministerstvo zemědělství ;-)


Požadavky ochránců zvířat k této problematice:
- Zákaz chovu prasat a telat na mřížových podlahách, místo toho jejich umístění na podlahu vystlanou slámou a možnost volného výběhu.

- Zákaz přivazování a přechovávání prasnic v klecích. Dostatečný prostor pro prasnice. 1/3 nebo 1/2 čtverečního metru je málo pro jedno zvíře.

- Zákaz vykrmovacích boxů pro telata a mřížovaných podlah. Místo toho chov telat ve stáří od osmi týdnů ve skupinách na slámě.

- Musí se najít humánní způsob zabíjení kohoutků, který nezpůsobuje jejich trápení.
- Zákaz ucvikávání zobáčků u slepic.

- Zákaz klecových chovů pro slepice a povinnost značkovat vajíčka, pocházející z těchto drůbežáren, aby spotřebitel dostal možnost volby.

- Přizpůsobit osvětlení přirozenému životnímu rytmu zvířatům ve velkochovech.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jste vegetarián/ka

Ano
Ne
Ne, ale budu

Komentáře

1 zoomini zoomini | Web | 20. září 2013 v 11:45 | Reagovat

Ohledně těch slepic: mám dědu, který na své zahrádce slepice chová a vždy je koupí právě od velkochovů. Když je přiveze, vypadají strašně! Jak jsou holé,´zesláblé a plete se jim noc a den :-(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.