Zamyslete se nad sebou: ,,Opravdu musím jíst maso, nosit kožichy a používat výrobky testované na zvířatech?" Nepodporujte vraždění a týrání zvířat!

Toxikologické experimenty

19. dubna 2009 v 22:24 | www.animalrights.webz.cz |  Vivisekce
Další významnou oblastí pokusů je zkoušení jedů na milionech zvířat každý rok. I toto se často odehrává z naprosto triviálních důvodů. V roce 1988 bylo v Británii provedeno 588 997 vědeckých procedur, kdy byly na zvířatech testovány léky a jiné látky; z nich 281 358 nesouviselo s léčebnými nebo veterinárními výrobky. Ve Spojených státech nejsou přesné údaje k dispozici, ale je-li poměr podobný jako v Británii, na testování budou použity nejméně tři miliony zvířat. Ve skutečnosti bude toto číslo ještě dva až třikrát vyšší, protože ve Spojených státech je tento výzkum rozsáhlý a Úřad pro potraviny a léčiva vyžaduje před povolením nových látek pro trh náročné testy.

U výrobků, které mohou zachránit lidský život, je takové testování ospravedlnitelné, ale tytéž testy se provádějí s kosmetickými výrobky, potravinovými barvivy nebo s leštidly na podlahu. Mají tisíce zvířat trpět za to, aby se na trh dostala nová rtěnka nebo vosk na parkety? Není už tak těchto výrobků příliš? Kdo má z jejich uvedení na trh prospěch, kromě výrobců, kteří očekávají zisk?

Ve skutečnosti i když jsou testy prováděny na léčebných výrobcích, pravděpodobně se nestane nic, co by zlepšilo naše zdraví. Vědci z britského ministerstva zdravotnictví a sociálního zabezpečení provedli průzkum léků prodávaných v Británii v letech 1971 až 1981. U nových léků zjistili, že se objevily v terapeutických oblastech, které již měly velký nadbytek předepisovaných léků... u stavů běžných, většinou chronických a objevujících se zejména v bohaté západní společnosti. Inovace tedy směřují spíše ke komerčnímu zisku než k terapeutickým potřebám.

Abychom mohli docenit všechno, co se odehrává při uvedení nových výrobků na trh, měli bychom se seznámit se standardními metodami testování. Pro určení, nakolik jsou určité látky jedovaté, provádějí se testy "akutní orální toxicity". Tyto testy, vyvinuté ve dvacátých letech, nutí zvířata trávit různé látky, včetně nepoživatelných produktů, jako je rtěnka nebo papír. Zvířata často tyto látky nechtějí pozřít, pokud se přimíchají do jejich potravy, proto je musí vědci krmit násilně nebo pomocí hadičky v jícnu. Běžné testy se provádějí dva týdny, ale některé mohou trvat až půl roku - pokud zvířata tak dlouho vydrží. Během této doby vykazují klasické symptomy otravy, včetně zvracení, průjmu, paralýzy, křečí a vnitřního krvácení.

Nejznámější test na toxicitu je LD50. LD50 znamená "lethal dose 50 percent" (50 procent smrtelné dávky): množství látky, která zabije polovinu zvířat studie. Aby se zjistilo, jak je tato dávka vysoká, otráví se výběrové skupiny zvířat. Než se dosáhne bodu, kdy jich polovina zemře, běžně jsou velmi nemocná a vystresovaná. I u celkem neškodných látek se test LD50 stále považuje za vhodný postup pro určení koncentrace, která polovinu zvířat zabije; proto musí být zvířatům podávána obrovská množství látky, kdy smrt může být způsobena pouze velkým objemem nebo hustotou. To ovšem nijak neovlivní okolnosti, za jakých budou daný výrobek používat lidé. Jelikož jediným smyslem těchto experimentů je změřit, kolik látky zabije polovinu zvířat, umírající zvířata nejsou z pokusu odebrána a utracena ze strachu, že výsledky budou nepřesné. Americký Úřad pro hodnocení technologií odhadl, že se ročně v USA používá "několik milionů" zvířat na toxikologické testování. Pro testy LD50 nejsou dostupné podrobnější odhady.


Kosmetické a podobné látky se testují v očích zvířat. Draizeovy testy na dráždivost očí se poprvé objevily ve čtyřicátých letech, kdy J. H. Draize, zaměstnanec Úřadu pro potraviny a léčiva, vyvinul stupnici, pomocí které měřil, jak je látka dráždivá, je-li aplikována do očí králíků. Zviíata jsou většinou umístěna do úchytných zařízení, ze kterých vyčnívá pouze jejich hlava. To jim zabraňuje škrabat nebo mnout si oči. Testovaná látka (jakou je bělidlo, šampon nebo inkoust) se potom aplikuje do jednoho oka u každého králíka. Při této metodě se odtáhne spodní víčko oka a látka se vloží do takto vytvořené kapsy. Oko se potom udržuje zavřené. Někdy se aplikace opakuje. Králíci jsou každý den pozorováni, sleduje se otok oka, vznik vředů, infekce a krvácení. Studie může trvat až tři týdny. Jeden vědec zaměstnaný u velké chemičky popsal nejhorší reakci takto:

Úplná ztráta zraku způsobená vnitřním poškozením rohovky nebo jiných vnitřních struktur. Zvíře má oko stále pevně zavřené. Někdy piští, snaží se poškrabat, skáče nebo se pokouší utéct.

V úchytném zařízení se ale samozřejmě nemůže poškrabat nebo uniknout Některé látky mohou způsobit tak těžké poškození, že u oka zmizí všechny charakteristické znaky - duhovka, zornice a rohovka začnou vypadat jako jeden velký zánět. Experimentátoři nemusí používat anestetika, ale někdy při aplikaci látky oko trochu znecitliví lokálním anestetikem, pokud to ovšem neovlivní výsledky testu. To ale nijak neuleví bolesti, která se může objevit jako následek dvoutýdenního působení čističe na trouby. Údaje z ministerstva zemědělství ukazují, že v roce 1983 použily toxikologické laboratoře 55 785 králíků, chemičky dalších 22 034. Lze předpokládat, že mnoho z nich prošlo Draizeovými testy, i když žádná konkrétní čísla neexistují.


Zvířata jsou vystavena také testům, jež mají určit toxicitu některých látek. Při inhalačních studiích jsou zvířata zavřena v utěsněných komorách a přinucena vdechovat spreje, plyny a výpary. Při dermálních studiích toxicity se králíkům oholí srst, aby mohla být testovaná látka aplikována přímo na kůži. Zvířata jsou uvázaná v popruzích, aby si nemohla poškrabat podrážděnou pokožku. Kůže může krvácet, tvoří se na ní puchýře a odlupuje se. Při ponořovacích studiích, kdy jsou zvířata umístěna do nádrží s naředěnou látkou, se někdy zvíře utopí dřív, než se dosáhne nějakých výsledků. Při injekčních studiích se látka vpravuje přímo do těla zvířete, a to pod kůži, do svalu nebo přímo do orgánu.


Toto jsou standardní procedury. Nyní dva konkrétní příklady postupu:

V Anglii provedl
Huntingdonský výzkumný institut spolu s obří korporací ICI experimenty, při kterých bylo čtyřicet opic otráveno herbicidem Paraquat. Opice těžce onemocněly, zvracely, obtížně dýchaly a trpěly hypotermií. Umíraly pomalu několik dní. To, že otrava Paraquatem způsobuje u lidí pomalou a bolestivou smrt, už bylo známo předtím…

Netestují se jenom výrobky určené pro lidskou spotřebu. Zvířata jsou krmena nebo jsou jim aplikovány do očí chemické bojové látky, pesticidy a mnohé druhy výrobků průmyslových nebo určených pro domácnosti. Příručka Klinická toxikologie komerčních výrobků poskytuje údaje, většinou z pokusů na zvířatech, o míře jedovatosti stovek komerčních výrobků. Obsahuje výrobky jako insekticidy, nemrznoucí a brzdové kapaliny, bělidla, spreje s umělým sněhem, kostelní svíčky, čističe na trouby, deodoranty, parfémy, pěnové koupele, depilační výrobky, oční make-up, prostředky na uhašení ohně, inkousty, opalovací krémy, laky na nehty, řasenky, laky na vlasy, barvy nebo oleje na šicí stroje.

Mnoho vědců a lékařů tyto testy kritizovalo a poukazovalo na to, že výsledky nelze aplikovat na lidi. Dr. Christopher Smith, lékař z Long Beach v Kalifornii, řekl:

Výsledky těchto testů nelze použít k odhadnutí toxicity nebo k terapii lidí. Jako pohotovostní lékař s více než 17 lety praxe v léčbě náhodných otrav a působení jedů nevím o jediném pohotovostním lékaři, který by kdy použil údaje z Draizeových testů při léčbě poranění oka. Já sám jsem nikdy nevyužil výsledků z testů na zvířatech při řešení náhodné otravy. Pohotovostní lékaři se při určení optimální léčby pacienta spoléhají na lékařské zprávy z jiných úrazů, klinickou zkušenost a experimentální data z klinických testů na lidech.


Toxikologové již dlouhou dobu vědí, že aplikace poznatků zjištěných u jednoho živočišného druhu na jiný je velice riskantní. Nejznámějším lékem, u kterého se u lidí projevily nečekaně škodlivé vedlejší účinky, je thalidomid - který se před uvedením na trh rozsáhle zkoušel na zvířatech. A i když se objevilo podezření, že thalidomidu lidí způsobuje deformity, laboratorní testy na březích fenách, kočkách, krysách, opicích, křečcích a slepicích vznik deformit neprokázaly. Objevily se až u jedné zvláštní linie králíků. Později prošel před uvolněním na trh všemi testy na zvířatech. Opren, který byl svým výrobcem, farmaceutickým obrem Eli Lilly, velice vychvalován jako nový "zázračný lék" na léčbu artritidy. V Británii byl stažen z trhu poté, co způsobil 61 úmrtí a 3 500 hlášených nežádoucích účinků. Podle zprávy v New Scientist jsou odhady mnohem vyšší. Dalšími léky, které prošly testy jako bezpečné, ale později se u nich projevily nežádoucí účinky, jsou practocol- lék na srdeční choroby, který způsobil slepotu, a zipeprol - lék proti kašli, po kterém se u několika lidí objevily křeče a kóma.

Stejně tak jako škodlivé účinky se při testech na zvířatech nemusí odhalit ani příznivé účinky u některých léků, které jsou nebezpečné pro zvířata, nikoliv však pro lidi. Inzulin může u mládát králíků a myší způsobit deformity, u lidí však ne. Morfin, který lidi uklidňuje, způsobuje u myší lékovou zuřivost. A jak řekl další toxikolog: "Kdybychom soudili penicilin podle toho, jak je jedovatý pro morčata, nikdy bychom ho nemohli používat u lidí."

Po desetiletích bezmyšlenkovitých testů se nyní objevují známky racionálních úvah. Jak upozornila dr. Elizabeth Whelanová, vědecká pracovnice a výkonná ředitelka Americké rady pro vědu a zdraví:

"Na to, aby člověk pochopil, že podávání sacharinu laboratorním hlodavcům v množstvích, jež odpovídají 1 800 láhvím limonády, nijak nesouvisí s vypitím několika sklenic limonády denně, není potřeba doktorát." Whelanová uvítala fakt, že zaměstnanci Úřadu pro ochranu životního prostředí opravili dřívější odhady o nízkém nebezpečí pesticidů a jiných chemikálií poškozujících životní prostředí, když zjistili, že riziko vzniku rakoviny odvozené od pokusů na zvířatech bylo založeno na "zjednodušujících" předpokladech, které "překrucují spolehlivost". Znamená to, říká, že "naši zákonodárci si začínají všímat vědecké literatury, která odmítá spolehlivost laboratorních testů na zvířatech".

Americká lékařská asociace také přiznala, že zvířecí modely mají spornou přesnost. Její zástupce vypověděl u výslechu před Kongresem, že "studie na zvířatech týkající se testování léků často dokáží jen velmi málo nebo nic a lze je jen obtížně aplikovat na lidi".

Naštěstí byl učiněn velký pokrok, pokud jde o ukončení podobných testů na zvířatech. Většina vědců ale poté odmítla možnost, že lze nalézt účinné náhrady testů toxicity, při nichž byla využívána zvířata. Muselo je obtížně přesvědčovat mnoho odpůrců pokusů na zvířatech. Byl mezi nimi také Henry Spira, bývalý bojovník za občanská práva, který zorganizoval sdružení proti Draizeovým testům a testům LD50. Organizace s názvem Sdružení proti Draizeovým testům začala tím, že vyzvala Revlon jako největší kosmetickou společnosti ve Spojených státech, aby vložila desetinu jednoho procenta zisků do vývoje alternativy Draizeových testů. Poté, co Revlon tuto výzvu odmítl, se v The New York Times objevila celostránková reklama s textem "KOLIK KRÁLÍKŮ OSLEPÍ REVLON KVŮLI KRÁSE?" Na výročním zasedání Revlonu se objevili lidé převlečení za králíky. Revlon to pochopil a požadované finance na výzkum alternativ k pokusům na zvířatech poskytl. Další společnosti, například Avonnebo Bristol-Myers, se přidaly. Výsledkem bylo, že dřívější britský výzkum v této oblasti zajišťovaný Fondem pro nahrazení zvířat v lékařských experimentech přejaly ve velkém i Spojené státy, zejména Centrum Johna Hopkinse pro nahrazení pokusů na zvířatech v Baltimoru. Vzrůstající zájem vedl ke vzniku několika nových významných časopisů, jako jsou In-Vitro Toxicology (In vitro toxikologie), Cell Biology and Toxicology (Buněčná biologie a toxikologie) a Toxicology in Vitro (Toxikologie in vitro).


Určitou dobu trvalo, než se ukázaly první výsledky této práce, ale nárůst zájmu o alternativní řešení narůstal. Korporace jako Avon, Bristol-Myers, Mobil a Procter & Gamble je začaly ve svých labo­ratořích využívat a snížily tak počet používaných zvířat. Ke konci roku 1988 se změny začaly zrychlovat. V listopadu přesvědčila mezi­národní kampaň, vedená organizací Lidé za etické zacházení-PETA se zvířaty z Washingtonu, D. C., řetězec módních firem, aby zastavily ve svých kosmetických sekcích testy na zvířatech. V prosinci 1988 oznámila firma Noxell Corporation, výrobce krémů Noxzema a kosmetiky Cover Girl, že provede screeningový test a omezí o osmdesát až devadesát procent počet zvířat, která se jinak používala v testech oční dráždivosti; poté Noxell oznámil, že v první polovině roku 1989 nepoužil při testování bezpečnosti žádná zvířata.

Od té chvíle se daly věci do pohybu. V dubnu 1989 Avonpotvrdil platnost testů založených na speciálně vyvinutém syntetickém materiálu Eytexjako náhražce za Draizeovy testy. Devět let poté, kdy Spira zahájil svou kampaň, Avon přestal Draizeovy testy používat. A další dobré zprávy byly na obzoru. V květnu oznámili zástupci firem Mary Kay Cosmetics a Amway, že zastavili testy na zvířatech, ověřující bez­pečnost výrobků, a zároveň přezkoumali využití alternativ. V červnu prohlásil Avon, pod tlakem další kampaně společnosti PETA, že trvale ukončuje všechny testy na zvířatech. Osm dní nato oznámil Revlon, že dokončil svůj dlouhodobý plán na zastavení testů na zvířatech ve všech fázích výzkumu, vývoje i výroby svých výrobků, a proto testy na zviřatech ukončuje. Záhy zanechala testů také firma Fabergé, výrobce kosmetiky a hygienických produktů. Za několik měsíců (i když na základě mnohaleté práce) se tedy první, druhá a čtvrtá největší kosmetická firma ve Spojených státech vzdaly pokusů na zvířatech.

Ačkoliv se nejdramatičtější vývoj odehrál v oblastech veřejností nejsledovanějších, tedy relativně zranitelného kosmetického průmyslu, hnutí proti testování na zvířatech začalo mít vliv také v širších oblastech průmyslu, jak vypovídá zpráva z časopisu Science:

Pod tlakem hnutí za osvobození zvířat velcí výrobci farmaceutických výrobků, pesticidů a výrobků pro domácnost v posledních letech významně pokročili k cíli omezení počtu zvířat používaných při testech toxicity. Na alternativní metody, jako jsou buněčné či tkáňové kultury nebo počítačové modely, se stále častěji nahlíží nejenom jako na prostředky prospěšné pro public relations, ale také jako na prostředky žádoucí po stránce ekonomické i vědecké.

Zpráva pokračovala citací Garyho Flamma, ředitele Úřadu pro toxikologické vědy při Úřadu pro potraviny a léčiva, který řekl, že testy LD50 ,by měly být nahraditelné v naprosté většině případů". Článek v The New York Times citoval hlavního toxikologa z G. D. Searle and Company, který připustil, že "neuvěřitelné množství fakt, která uvádí hnutí za osvobození zvířat, jsou extrémní, ale pravdivá".

Je zřejmé, že následkem tohoto vývoje jsme se dokázali vyhnout obrovskému množství zbytečné bolesti a utrpení. Přesná čísla lze určit jen těžko, ale miliony zvířat nemusí trpět při testech, které se dnes už neprovádějí. Tragédie je pouze v tom, že kdyby se toxikologové, společnosti a agentury vydávající nařízení více zabývali zvířaty, která používali, miliony z nich mohly být ušetřeny silných bolestí. Nestalo se tak ovšem až do doby, kdy Hnutí za osvobození zvířat začalo lidi informovat o tom, co si o utrpení zvířat opravdu mysleli lidé ve vedení testujících podniků. Nejhorší a nejhloupější věci se dělaly jenom proto, že je požadovala různá nařízení; a nikoho nenapadlo pokusit se tato nařízení změnit. Například až do roku 1983 trvalo, než federální úřady prohlásily, že žíraviny jako louh, čpavek nebo čističe na trouby, nemusejí být testovány v očích králíků při plném vědomí. Ale bitva v žádném případě nekončí. Ještě jednou budu citovat ze zprávy, která se objevila 17. dubna 1987 v Science:

Zbytečným testováním se stále promarní mnoho životů zvířat nejenom kvůli zastaralým požadavkům, ale také proto, že mnoho existujících informacích není snadno přístupných. Theodore M. Farber, ředitel toxikologického oddělení úřadu pro ochranu životního prostředí, řekl, že jeho agentura má záznamy o 42 000 dokončených testech a o 16 000 testech LD50. Řekl, že by mohly hrát mnohem větší roli v omezení , nadbytečných testů, kdyby jen byly převedeny do počítačové podoby, a byl k nim tak snadnější přístup. "Mnozí z nás se v regulativní toxikologii setkáváme se stále se opakujícími studiemi," řekl Farber.

Zastavení tohoto plýtvání životy zvířat a jejich bolestí by nemělo být obtížné, kdyby ho lidé opravdu chtěli. Vývoj dokonale adekvátních alternativních řešení pro všechny testy toxicity bude nějaký čas trvat, ale lze jich dosáhnout. Mezitím existuje jednoduchý způsob, jak míru utrpení způsobenou těmito testy omezit. Než uspokojivých alternativ dosáhneme, měli bychom se obejít bez nových, potenciálně nebezpečných látek, které pro nás nejsou životně důležité.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Nosíte pravé kožichy?

Ano
Ano, ale přestanu
Ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.